República de Angola

EKONOMICKÁ CHARAKTERISTIKA ZEMĚ

Zhodnocení hospodářského vývoje za rok 2007, předpověď dalšího vývoje

V roce 2007 rostl dle odhadu MMF angolský HDP tempem 16,3 % p.a. Inflace se v r. 2007 pohybovala na úrovni 12,5 %. Kontext jakýchkoli odhadů budoucího růstu hospodářství je tak jednoznačně dán růstem ropného sektoru. Na druhou stranu zbývající HDP (kde ostatní odvětví průmyslu rostly za posledních několik let pravidelným tempem okolo 8 - 10 %) ovlivňuje skutečnost, že ve formálním sektoru pracuje odhadem pouhých 30 % z celkově zaměstnaných obyvatel země. Makroekonomická situace se od r. 2003 stabilizuje; ve fiskální a monetární oblasti byla přijata řada opatření, mající za cíl snížení inflace a získání důvěry v hospodářství země. Tato politika silné měny má nicméně i ten záporný efekt, že neúměrně zdražuje ostatní domácí produkci, která není schopna konkurovat levným dovozům. Země zůstává závislá na svých dvou exportních komoditách - ropě a diamantech.

Základní makroekonomické ukazatele za posledních 5 let
(HDP/obyv., vývoj objemu HDP, podíl odvětví na tvorbě HDP, míra inflace, míra nezaměstnanosti)

	2003	2004	2005	2006	2007
HDP/obyv. (USD, dle MMF)	850	1.160	1.870	2.450	3.440
HDP (USD tis., běžné ceny, dle MMF)	13.835	19.800	32.800	44.100	58.550
Inflace ( %, dle MMF)	77	31	19	12	12,5

Míra nezaměstnanosti se neudává, reálný odhad je 40 %.

Průmysl – struktura, tempo růstu, nosné obory

Netěžební průmysl, který se omezuje na potravinářství, nápoje, textilní průmysl a stavebniny, se na tvorbě HDP podílí pouhými 4 %, těžební pak dalšími 61,8 %. Angola je po Nigérii druhým největším producentem ropy v subsaharské Africe; její denní produkce se z 1,7 miliónu barelů v roce 2007 zvýšila v r. 2008 na 2 miliony. (Pro srovnání: denní těžba v Nigérii je 2,5 milionu barelů, ale díky problémům s ozbrojenými skupinami, ohrožujícími ropné cesty, byla těžba nigerijské ropy v r. 2008 často nižší než v Angole; zásoby ropy se v Angole odhadují na 20 mld. barelů, z toho 9 mld. barelů v r. 2008 již prokázaných - což celosvětově představuje 0,75 %, oproti 40 mld. barelů v Nigérii.) Angolská vláda získává prostřednictvím státní společnosti Sonangol, která je dle zákona jediným koncesionářem ropné těžby, významnou část z hodnoty vytěženého produktu. Těžba je zdaňována poměrně složitým systémem dávek; který navíc postrádá dostatečnou průhlednost. Sonangol funguje jako vlastník státní koncese těžby a zároveň jako společnost, odvádějící z těžby daň - systém tak poskytuje značný prostor pro korupci.

Angola je po Botswaně, Rusku a JAR celosvětově čtvrtým největším producentem diamantů; oficielní těžba se dlouhodobě pohybuje okolo šesti milionů karátů v hodnotě USD 900 mil. Do budoucna se dá počítat s jejím zvyšováním, na celé polovině území dosud nebyl proveden příslušný průzkum ložisek. (Během občanské války byly diamanty hlavním zdrojem prostředků pro povstalce z UNITA, vedoucí ozbrojené boje proti vládě.) Licence pro těžbu vydává státní společnost Endiama, avšak značná část těžby se odehrává i vyváží ze země načerno. Tento stav i postavení firmy Endiama, kde opět dochází ke konfliktu zájmů a korupci, odrazuje potenciální investory.

Stavebnictví

Země prožívá, zejména v hlavním městě Luandě, bezprecedentní stavební boom; vyvíjejí zde činnost především portugalské a čínské firmy. Byla také zahájena rozsáhlá rekonstrukce dopravní infrastruktury, na které participují především čínské subjekty.

Zemědělství – vývoj, struktura

Podíl zemědělství na HDP je 9,6 %. Zemědělská půda je vysoce kvalitní a dostává dostatek srážek, avšak výsledkem občanské války jsou všudypřítomná minová pole. Odhaduje se, že v zemi jsou 4 miliony (ale také až jedna mina na obyvatele) nášlapných min, v důsledku kterých se podíl obdělávané půdy snížil na pouhá 3 % (při stávajícím tempu by úplného odminování bylo dosaženo za více než 100 let). Zemědělství se proto omezuje na samozásobování, které je navíc nedostatečné - téměř polovina obyvatelstva trpí nedostatkem potravy. Angola, která ještě v šedesátých letech minulého století byla čistým vývozcem zemědělské produkce, nyní polovinu své spotřeby dováží. Od konce války se však situace zlepšila tak, jak se lidé navraceli do svých domovů. Hlavními plodinami jsou káva, obiloviny, ovoce a zelenina, cukrová třtina, sisal, bavlna, maniok a tabák. Chov dobytka je soustředěný do jihozápadní Angoly. Odhaduje se, že v Angole je 5,5 mil. hlav skotu, 6,5 mil. koz a ovcí, 0,5 mil. prasat a 15 mil. drůbeže. Rozšířen je mořský i sladkovodní rybolov, který má velký potenciál růstu.

Služby

Sektor služeb se na HDP se podílí 24,6 %. Rozvíjí se především bankovnictví a telekomunikace. Služby bankovního sektoru se v poslední době v důsledku konkurenčního prostředí i nabývání zkušeností výrazně zlepšily.

Země postrádá turistický ruch. Přes působivá prohlášení vládních představitelů o rostoucích číslech příjezdů do země (cca 200.000 osob ročně), se v drtivé většině jedná o podnikatele v těžebním průmyslu, skutečných turistů je minimum.

Infrastruktura (doprava, telekomunikace, energetika – z toho jaderná)

Angola měla před občanskou válkou funkční dopravní infrastrukturu. Např. železnice spojovala zemi s Kongem i Zambií; dnes je tato trasa ovšem mimo provoz. S výjimkou okolí Luandy a dosud minima komunikací, které byly opraveny v uplynulých dvou letech, je ve velmi špatném stavu veškerá silniční síť. Probíhá však velkorysá rekonstrukce, kterou realizují převážně čínské firmy. Dle plánů ministerstva veřejných prací má být do konce roku 2008 postaveno 5.000 km nových silnic, což by představovalo investici ve výši USD 7 mld.

Námořními přístavy jsou Luanda, Lobito a Namibe. Luandský přístav má jedny z nejlepších přírodních podmínek na západoafrickém pobřeží. Vzhledem k vysokým dovozům zboží je však v současné době značně přetížen , což vytváří značný prostor pro korupci. Lobito a Namibe naopak využívají pouze část své kapacity.

Národní leteckou společností je státní TAAG (v roce 2006 sedmi novými stroji Boeing zásadně rozšířila a zmodernizovala svoji flotilu); kromě sousedních afrických zemí spojuje Angolu s Lisabonem, Paříží a brazilským Rio de Janeiro. Pro rok 2007 bylo plánováno rozšíření destinací o Londýn a Frankfurt stejně jako o Dubaj a Peking; v současnosti má však TAAG z rozhodnutí Evropské komise vzhledem k opakovanému nesplnění bezpečnostních kritérií zakázán přístup na letiště zemí EU a jednání, která by mohla toto rozhodnutí změnit, nedopadla pro Angolu dobře. V srpnu 2008 EK zákaz přistávání společnosti TAAG v Evropě opětovně prodloužila. Druhou angolskou společností, která létá do zahraničí (Houston, USA), je Sonair, patřící ropnému koncernu Sonangol. Na vnitrostátních linkách působí řada firem různé kvality. Letecká doprava je vzhledem ke stupni zničení pozemních komunikací velmi využívána a mnohdy představuje jedinou alternativu. Z Evropy létají do Luandy v týdenních intervalech SN Brussels, Air France, British Airways a Aeroflot; portugalský TAP od poloviny r. 2007 již provozuje spojení každodenní.

K pevným telefonním linkám, jejichž hustota je jedna linka na 150 obyvatel, se přidalo mobilní spojení, které stejně jako v ostatních afrických zemích představuje nejdynamičtěji rozvíjející se obor. V zemi působí dva operátoři, soukromý Unitel (v polovině r. 2007 překročil počet jeho uživatelů 2,5 miliónů) a státní Movicel (cca 800 tisíc klientů).

Před zahájením provozu vodní elektrárny v Capandě (první část v listopadu 2005, druhá část v závěru 2007, celkový instalovaný výkon 520 MW) byla celková nainstalovaná kapacita země 670 MW; z toho cca 70 % z vodních zdrojů. Nyní se tedy celková kapacita přiblížila 1200 MW a podíl hydro energie činí cca 80 %. (Plnému využití el. energie z hydroelektrárny Capanda ale brání nedostatečná přenosová siť. V zemi existují tři oddělené energetické soustavy, jejich propojení je teprve ve stádiu plánování). Ve výstavbě je vodní elektrárna Tchicapa 16 MW. Zbytek vyráběné el. energie připadá na malé tepelné elektrárny na naftu i pevné palivo. Jaderná energetika neexistuje, solární elektrická energie je využívána pouze lokálně. Distribuci elektrické energie provázejí časté a dlouhé výpadky dodávek a proto je prakticky celá země v různě dlouhých intervalech odkázaná na náhradní výrobu elektrické energie dieselagregáty. Situace v dodávce el. energie i pro hlavní město země je velmi svízelná. Angola elektrickou energii nevyváží ani nedováží. Vláda představila plán rozvoje národního energetického sektoru do roku 2016 v hodnotě 2,5 mld. USD, který by měl angolskou energetiku zmodernizovat a zefektivnit.

Přijímaná a poskytovaná rozvojová pomoc

V roce 2005 přijala Angola USD 442 mil. rozvojové pomoci, novější údaje nejsou k dispozici. Angola sama žádnou rozvojovou pomoc neposkytuje. V poslední době lze však sledovat odklon tradičních donorů (zejména skandinávské země), kteří svoje aktivity v Angole utlumují. Souvisí to se značnými příjmy země z ropného průmyslu, stejně jako s její neochotou akceptovat různá podmiňující kritéria - v únoru 2007 Angola např. jednostranně ukončila rozhovory s MMF s tím, že jeho program nepřináší zemi požadovanou stabilitu. Největšími dárci jsou OSN a EU, bilaterálně pak USA a Japonsko.

ZAHRANIČNÍ OBCHOD ZEMĚ

Obchodní bilance za posledních 5 let – vývoz, dovoz, saldo – tabulka

Obchodní bilance

Rok	2003	2004	2005	2006	2007
Vývoz (mil. USD, dle IMF)	7.950	10.466	18.615	27.395	43.230
Dovoz (mil. USD, dle IMF)	4.526	6.839	7.844	12.088	11.410
Bilance (mil USD, dle MMF)	3.424	3.627	10.771	15.307	31.820

Teritoriální struktura – postavení v (k) EU

Ve vývozu Angoly jsou dominantní USA (38 %) a Čína (34 %). EU se na vývozu země podílí cca 15 %. Největšími vývozci do Angoly jsou Portugalsko, Jižní Korea, USA, Jižní Afrika, Brazílie a Čína. Podíl EU (ovšem v čele s Portugalskem) činí cca jednu třetinu všech dovozů země.

Komoditní struktura

Na vývozu se více než 90 % podílí ropa a 5% diamanty. Dováží se stroje a dopravní prostředky (3/5 všech dovozů), potraviny a spotřební zboží (1/5), železo a ocel, chemikálie a polotovary.

Dovozní podmínky a dokumenty (po vstupu do EU), celní systém, kontrola vývozu

Vzhledem k nepřehledným pravidlům, náročné administrativě i rozbujelé korupci je v podstatě jedinou možností, jak odbavit dovážené či vyvážené zboží, kontrahovat služby celního agenta.

V Angole je vyžadována před-expediční prohlídka (Preshipment Inspection - PSI); poplatky za tuto službu jsou hrazeny vládou.

Základním nástrojem obchodní politiky je celní sazebník. Jeho poslední úprava je z února 2005, k základním změnám patří redukce maximální sazby na 30 % (minimální sazba jsou 2 %) a stanovení šesti pásem. Celní sazebník (Pauta Alfândegaria) bývá v Luandě běžně ke koupi.

Vývozní kontrole či zákazu podléhají diamanty, některé druhy fauny a flóry a umělecké předměty. Na některé komodity jsou aplikována vývozní cla (ve výši 20 % a 10 %). Angola je signatářem úmluvy z Kimberley, která upravuje podmínky vývozu diamantů.

Ochrana domácího trhu

Kromě celních sazeb nejsou uplatňovány žádné další administrativní překážky mající za cíl omezení dovozů. Angolská ekonomika během dlouholeté války téměř přestala existovat, proto jsou dovozy považovány za něco zcela běžného a národní produkce naopak za něco velmi výjimečného.

Vnitřní obchod je v Angole značně poddimenzován. Podle posledních studií je v zemi 36 tis. registrovaných prodejních míst, přičemž pro 16 mil. obyvatel se uvádí potřeba dalších 60 tisíc. (V roce 1974, posledním roce portugalské nadvlády, obsluhovalo 5,6 mil. obyvatel 30. tis. prodejních míst.)

Zóny volného obchodu

Zóny volného obchodu v zemi nejsou.

OČEKÁVANÝ VÝVOJ V TERITORIU

Významné události v roce 2009 a jejich dopady na ekonomickou sféru země

Je nesporné, že Angola v posledních letech učinila velký pokrok ve vnitřním vývoji, což v kombinaci s nerostným bohatstvím s akcentem na zásoby ropy má za důsledek její výrazně se zlepšující postavení na mezinárodní scéně. Vzhledem k míře celkového úpadku vinou více než 40 let trvajících, zpočátku národně - osvobozeneckých a poté občanských konfliktů, které neponičily jen infrastrukturu, ale také, a možná dokonce především psychiku a úroveň vzdělanosti národa, bude cesta k úplné stabilizaci a prosperitě velmi dlouhá.

Vysoká dětská úmrtnost a nízká naděje dožití, vysoký podíl obyvatelstva žijícího pod hranicí chudoby a extrémní chudoby, výskyt řady infekčních nemocí, negramotnost, nedostatečná úroveň školství a zdravotnictví, vysoká míra nezaměstnanosti, koncentrace obyvatelstva v hlavním městě Luandě, to jsou problémy k řešení ve střednědobém a dlouhodobém horizontu, samozřejmě za předpokladu dostatků finančních prostředků. Při současných světových cenách ropy a těžbě cca 2 mil. barelů denně jich Angola nemá málo, ovšem korupce se stále nízkou transparentností hospodaření některých podniků a institucí či enormní náklady na provoz státu (především jeho vojensko - bezpečnostních složek) jsou faktory, které hrají svoji negativní roli.

Trendy, vstup země do mezinárodních uskupení, přijetí nových zákonů, daní apod.

Převažujícím trendem je prohlubování spolupráce s ČLR a dalšími zeměmi v rámci linie Jih-Jih. Co se týče legislativních změn v zemi probíhá vzhledem k stávajícímu období poválečné rekonstrukce legislativní, ekonomická i fiskální reforma.

Nové možnosti pro český export či jinou ekonomickou spolupráci s ČR

Angola je v současnosti z hlediska ekonomických příležitostí jednou z nejperspektivnějších zemích afrického kontinentu. Více než čtyřicet let trvající ozbrojený konflikt, který měl v letech 1961 až 1975 podobu národně osvobozeneckého boje proti portugalské nadvládě a poté až do počátku roku 2002 podobu občanské války, tuto zemi z hlediska výrobních kapacit i infrastruktury prakticky zničil. Tradice zemědělské i průmyslové výroby je přitom silná a je proto jedním z důvodů zájmu zahraničních investorů o účast na poválečné obnově země, která je 17x větší než Česká republika a dle posledních odhadů má více než 17 mil. obyvatel. Přes veškerou chudobu má Angola významné zásoby ropy a diamantů, které v současné době představují rozhodující příjmy státního rozpočtu a potažmo zdroje financování investičních projektů poválečné éry, která v mnohém připomíná ekonomickou obnovu Evropy po druhé světové válce. Současný stav, tedy faktická neexistence domácího průmyslu, atraktivitu angolského národního trhu paradoxně ještě zvyšuje, neboť země dováží prakticky všechno.

Angola má tak předpoklady být velmi atraktivním odbytištěm českého zboží, služeb, investic i lidského kapitálu v subsaharské Africe. A to jak v krátkodobém horizontu čistých dovozů, tak ve středně a dlouhodobé perspektivě pro výrobní investice.

informační zdroj: http://www.mzv.cz/